O nás
O kynologii jsem se začala zajímat již v raném školním věku (cca 1.třída ZŠ)...
U babičky jsem měla svého prvního psa- křížence KMP, jménem Rex.
Byl to první hafan, na kterém jsem zkoušela mé první ,,pokusy" o výcvik, ale ne vždy si nechal můj přístup líbit :-)
V mých 11letech dovezl otec 4letého NO bez pp, jménem Nick, kterého jsem si zamilovala od prvního pohledu. I když žil dříve v nevhodných podmínkách, zvykl si na různé situace a dokázal mě bránit, jak nejlépe uměl. Já si ho potají brala do města a všude, kde se dalo. Začala jsem s ním cvičit poslušnost, měla jsem v něm oporu a toho nejvěrnějšího kamaráda.
Po rozpadu vztahu mých rodičů, jsem se musela s maminkou odstěhovat z rod. domu do městského bytu a otec, bez mého tušení, Nicka daroval ke střežení objektu.
Zkrátka si nepřál, abych si ho vzala s sebou, i přesto, že by si s radostí zvykl (jinak jsem si dodnes odvoz mého milovaného psa vysvětlit nedokázala). Za veškerého úsilí jsem se snažila Nicka dostat zpět, bohužel jsem ho pak už neviděla...
Nějakou dobu jsem žádného psa neměla, ale přes všechno jsem na kynologii nezanevřela a pomáhala jsem kamarádovi s výcvikem. Jeho tehdy 2letou rotvajlerku Bessy, jsem začala připravovat na zkoušku ZVV1, kterou později úspěšně složila na VELMI DOBŘE, což byl pro mě velký úspěch.
Bessinku jsem si půjčovala i k mé tehdejší brigádě, kde jsem spolu hlídaly objekt a tam jsem našla svého dalšího NO (přibližného stáří 5let), kterého jsem pojmenovala Mitar. Někdo ho uvázal k plotu a odešel. A protože se po mém setkání snažil bránit a jasně mi ukazoval, že o mojí náklonnost nestojí, rozhodli jsme se s kolegy, že ho tam necháme do druhého dne. Ráno si své chování rozmyslel a nechal se vysvobodit.
Po 14 dnech se z nás stali nerozluční přátelé a já si Mitárka odvezla k sobě domů. Byl to nenahraditelný pes, v jedné chvíli byl nepodplatitelný obranář a v druhé se s ním mohli mazlit a hrát si děti.
Mitar zemřel 1.5.2010 na torzi žaludku, po se mnou báječně strávených 2 a půl letech.
Stále na něj s láskou vzpomínáme...
Po Mitárkově smrti jsem se věnovala výcviku 2letého psa- NO, Axe from Georgeland, kterého jsem připravovala pro práci k vězeňské službě v Brně.
Když Ax odjel, pořídila jsem si svého prvního BO- malinoise,
pejska s PP- Grizzlyho Extra Temperament (Rockyho), který je z 11 štěňat, ale vybírala jsem si pouze ze tří a dovezla jsem si ho domů až ve 4 měsících.
S ním se začínám kynologii věnovat opravdu naplno (včetně zkoušek, závodů a výstav) a snažím mu věnovat veškerý svůj volný čas.
Na NO jsem úplně nezanevřela, ale nebylo mi s nimi moc přáno a teď už vím,
že malinois je pro mě ta správná volba.
A proč?
Vždy mě uchvacoval svým temperamentem, energickými výkony,
stálou hravostí i v pozdním věku a ušlechtilou postavou svalnatého atleta.